Většinou v klubovně najdete dvojici golfistů, kteří do sebe tlačí v rychlosti kávu a už nedočkavě koukají na hodinky, aby nezameškali startovní čas. Pohledem z okna vidíte hráče přicházející z poslední jamky. Ovšem ti se u klubovny ani neotočí a míří rovnou na parkoviště ke svému plechovému miláčkovi.

Pokud jste na golfu kolem poledne, tak se vám může stát, že potkáte i negolfisty, kteří přišli jen na pracovní oběd. Občas kolem vás proběhne nějaké dítě, které spěchá na dětský trénink. Za dveřmi, na kterých je malá cedulka „members only“ je něco tajemného, co vás láká to prozkoumat. Když pootevřete dveře do oddělené klubovny, tak zjistíte, že tam nikdo není a pouze zeje prázdnotou. Najdete pohledem jen pár majestátně stojících trofejí z golfových turnajů, ale jinak ani živáčka.

Na recepci se při dotazu na volný startovní čas dozvíte, že je na hřišti turnaj, a tak můžete jít až za dvě hodiny. Mezitím začnou přicházet na recepci hráči, kteří počítají výsledky a odevzdávají skórkarty. Dva ze tří hráčů hlásí třetímu, že pospíchají a v zápětí se loučí. Zatímco se tito dva odebírají na parkoviště, třetí se pomalu plíží na bar se slovy „Martičko, natoč mi tam jedno“. Zřejmě nějaký člen, který ještě pár minut bude oddchovat po odehraném kole.

V podobném duchu to pokračuje zhruba hodinu, než přijde osoba v obleku a ujme se mikrofonu. Vyjde na terasu a na několik sedících lidí, které byste spočítali na prstech ruky, začne mluvit přes mikrofon. Evidentně se jedná o vyhlášení výsledků, jelikož se ozývá slabé tleskání. Poháry jsou předány většině osazenstva terasy. Ihned po předání cen se hlouček rozchází a pán v obleku skládá soupravu reproduktoru a mikrofonu.

Když se konečně dostanete na hřiště, tak zjistíte, že na hřišti nikdo není a tím pádem jste nemuseli čekat na přesný startovní čas. Bohužel po hře vás nečeká příjemné překvapení, protože přesto, že ještě svítí sluníčko, tak klubovna se již zavírá a kávovar na baru je již vypnutý. Tak vám nezbývá nic jiného, než se odebrat na parkoviště a tento den sklapnout hole do kufru a odporoučet se k domovu.

Doufám, že se vám mé krátké zamyšlení nad fungováním klubového života líbilo a možná jste v něm některé golfové kluby poznali. Ráda bych viděla, že je klubový život stejný jako v Anglii či Skotsku, kde se lidé scházejí a mají golf také jako společenskou událost, a nejen běžecký maraton na osmnáct jamek. Krásnou hru vám přeje Nicole.

Anna Kučerová

Dlouholetá golfová profesionálka. Golf hraji od roku 1987. Mám zkušenosti s výukou golfu od roku 1999. Stále jsem ještě aktivní hráčka profesionálních turnajů. Ráda píšu a předávám své zkušenosti dalším. Miluji jakýkoli sport a jsem živel, který je neustále na vzduchu.